Tatínkovo poslední přání splněno

Statečnost otce, odvaha dcery a veliké odhodlání provázely celé roky láskyplné péče. Podpora ze strany lékařek a sestřiček Domácí hospicové péče Iris pomohla vytrvat i v nejtěžších týdnech.

„Děláte velice záslužnou a náročnou práci, kterou je třeba náležitě docenit a podpořit. Obzvlášť v dnešní hektické době a odlidštěném světě, kde jsou si lidé tak vzdálení. Ráda bych vyjádřila svůj velký dík všem lékařkám a sestřičkám Vašeho hospice, za jejich obětavost, lidskost, vstřícnost, empatii, profesionální přístup a obrovskou podporu v tak náročné situaci, jako je odcházení našich milovaných. A proto si dovolím poslat vzkaz: Z celého srdce Vám děkuji, děláte to skvěle, jste andělé!“

Autorka těchto slov, paní Lenka, je velká bojovnice a neskutečně laskavý člověk, jak o ní říká celý tým Domácí hospicové péče Iris při Charitě Pelhřimov. Neváhala vzdát se své práce i volného času a přestěhovat se desítky kilometrů z města v jižních Čechách do malé vesničky na Pelhřimovsku za svým tatínkem, kterému vlivem onemocnění srdce začalo ubývat sil. Zbývalo mu tehdy šest let života.

Každodenní péče o nemocného člověka je nesmírně vysilující. Ani láskyplný vztah dcery a otce nemůže být v takové situaci ušetřen zkoušek, ale tento příběh jako by se vymykal. Paní Lenka i její tatínek dostali do vínku obrovskou dávku laskavosti, a proto jediné, co v uplynulých šesti letech kalilo jejich soužití, byly tatínkovy občasné krátkodobé hospitalizace, když se jeho zdravotní stav nenadále zhoršil.

Milující dcera vycítila, že už otci mnoho času nezbývá a nechtěla ztratit ani den jeho pobytem v nemocnici, tím spíše nemohla dopustit, aby na nemocničním lůžku vydechl naposledy. Na přelomu loňského listopadu a prosince proto vyhledala pomoc pelhřimovské Charity. Zpočátku doufala jen ve výpůjčku oxygenátoru, aby tatínkovi ulevila od dušnosti. Když ten přesto opět skončil na týden v nemocnici, seznala, že bez podpory zdravotníků už se při domácí péči neobejde. V polovině prosince přijala charitní Domácí hospicová péče Iris nového klienta.

„Paní Lence se snažily pomáhat její děti, ale protože žijí se svými rodinami daleko, mohly přijíždět pouze na víkendy. Velkou oporu měla ve svém příteli, který však cítil, jaká tíha na jeho družce spočívá, a měl o ni velký strach. Paní Lenka se ovšem nevzdala,“ vypráví vedoucí Domácí hospicové péče Iris Jana Edrová.

Jak se rok 2021 chýlil ke konci, začal hospicový tým navštěvovat pacienta častěji, jeho stav to vyžadoval.

„V posledních měsících mi čím dál víc ubíralo sílu a odvahu, když jsem viděla, že tatínek trpí. Sama jsem ho neuměla bolesti zbavit, proto bych pro něho pravděpodobně znovu volila nemocnici, ačkoli vím, že si tolik přál umřít doma. Naštěstí jsem mu s pomocí děvčat z Charity nakonec mohla jeho přání splnit,“ vděčně líčí dcera a s láskou dodává, že si tatínek vytrpěl v životě mnoho a přesto nikdy nezatrpknul. Vyslyšet jeho přání bylo to nejmenší možné poděkování za jeho statečnost.

Skonal koncem ledna nového roku tak, jak si přál a jak mu jeho stejně statečná dcera umožnila, bez bolesti, doma a s milovanou bytostí nablízku.

„Od lidí, kteří si projdou podobnou zkušeností, poměrně často slýcháme, že je ponoukla k hledání nového povolání. Také paní Lenka by prý ráda změnila své původní pracovní zaměření a začala se věnovat péči o potřebné. Doufáme, že se jí tento cíl podaří uskutečnit, protože je svou trpělivostí, vytrvalostí a nezměrnou laskavostí pro toto poslání jako stvořená,“ uzavírá Jana Edrová.